Měření tlaku

      
        

     Krevní tlak je tlak, kterým působí krev na stěnu cévy, kterou protéká. Je vytvářen působením srdce jako krevní pumpy a souvisí   

     se stavbou a funkcemi krevního oběhu.

Tento tlak je různý v různých částech krevního řečiště. Běžně se tlakem krve míní arteriální (tepenný) krevní tlak, tedy tlak krve ve velkýchtepnách. Tlak se zvláště ve velkých cévách mění také v závislosti na čase – nejvyšších hodnot dosahuje ve vypuzovací fázi srdeční akce (systolický tlak), nejnižších ve fázi plnění srdečních komor (diastolický tlak).

 

 

Měření tlaku

Krevní tlak se zapisuje jako dvě čísla, oddělená lomítkemPrvní hodnota je systolický tlak, druhá diastolický. Je vyjadřován v torrech(milimetrech rtuťového sloupce).

Běžné měření krevního tlaku se provádí za pomoci rtuťového tonometru a fonendoskopu. Manžeta manometru se upevní nejčastěji na paži nad loktem a naplní se vzduchem, jehož tlak ukazuje stupnice manometru. Tím dojde k zaškrcení pažní tepny. Vzduch z manžety se pomalu upouští a ve chvíli, kdy se tlak vzduchu vyrovná systolickému tlaku krve v pažní tepně, začne do končetiny opět proudit krev. Zvukové fenomény tvořené proudící krví je možné registrovat fonendoskopem přiloženým v loketní jamce nad průběhem pažní tepny. Jedná se o turbulentní (vířivé) proudění krve, tzv. Korotkovovy fenomény. Systolický tlak krve se odečte ve chvíli prvního zaslechnutého zvukového fenoménu (rytmické klapání frekvencí odpovídající srdeční akci) na stupnici manometru. Diastolický tlak krve se za dalšího snižování tlaku v manžetě odečítá ve chvíli vymizení zvukových fenomenů, kdy proudění krve přechází v laminární.

Měření krevního tlaku je možné i invazivními metodami. Je přesnější, ale pacienta více zatěžuje nutností umístit čidlo přímo do krevního oběhu. Používá se například na zjištění tlaku v plicním oběhu, nebo při nutnosti opakovaného měření. To není možné provádět neinvazivní metodou z důvodu deformační paměti tepen a s tím související změnou tlaku v nich.

Vysoký a nízký krevní tlak

 

  • Vysoký krevní tlak (arteriální hypertenze) nastává tehdy, pokud systolický arteriální tlak opakovaně dosahuje hodnot nad 140/90 mm Hg. Při dlouhodobém vysokém tlaku jsou ohroženy cévy, srdce a další orgány a tento stav je třeba léčit.
  • Nízký krevní tlak (arteriální hypotenze) nastává tehdy, pokud jsou hodnoty systolického tlaku krve dlouhodobě pod 100/65 mm Hg.Nízký krevní tlak má za následek snížení prokrvení tkání a orgánů lidského těla. Průvodním jevem nízkého tlaku jsou závratě, pocení, pocit chladu.

Hodnoty krevního tlaku

 

 
Charakteristika
Systolický tlak
Diastolický tlak
Vysoký krevní tlak
> 140 mm Hg
> 90 mm Hg
Normální krevní tlak
90–119 mm Hg
60–79 mm Hg
Nízký krevní tlak
< 90 mm Hg
< 60 mm Hg

Nicméně je třeba dodat, že na velikost krevního tlaku působí mnoho vlivů: věk, aktuální mentální a fyzické rozpoložení, okolní teplota a jiné.

Například u starších lidí je vysoký systolický a nízký diastolický tlak normální z důvodu opotřebení a menší pružnosti krevního řečiště.Obecně je nebezpečnější vysoký spodní tlak, protože se jedná o nejnižší tlak v krevním řečišti, tedy tlak, který jej namáhá neustále.

 

 

Krevní tlak   -   Důležité informace o krevním tlaku

Co je příčinou vysokého nebo nízkého krevního tlaku?

Hodnota krevního tlaku je řízená v části mozku, v tzv. oběhovém centru a přizpůsobuje se podle situace zpětnou vazbou přes neurohormonální systém. Při změně krevního tlaku se mění jak intenzita a frekvence úderů srdce (puls), tak i průměr cév. Rozšíření či zúžení cév je zabezpečené prostřednictvím hladkých svalů nacházejících se ve stěnách cév.

Tlak v cévách kolísá pravidelně během srdeční aktivity, ve fázi vytlačování krve je hodnota nejvyšší (systolická hodnota) a na konci plnící fáze srdce je hodnota nejmenší (diastolická hodnota). Při prevenci některých onemocnění je potřebné udržovat hodnoty krevního tlaku v rámci určitých hodnot.

Co dělat v případě zvýšeného nebo sníženého krevního tlaku?

Už při mírné hypertenzi se poraďte -  Uvádíme několik rad, které mohou příznivě ovlivnit hladinu Vašeho zvýšeného tlaku a posloužit jako prevence.

Úprava životosprávy – optimální změnou stravovacích návyků se snažte udržet váhu odpovídající Vašemu věku a typu postavy, případně si snižte nadměrnou hmotnost!Snižte spotřebu tučných jídel, kuchyňské soli a dodržujte pitný režim. Večeři jezte dříve a méně, už od středního věku! Při některých onemocněních, kde je větší pravděpodobnost zvýšeného krevního tlaku, se řiďte pokyny lékaře např. při cukrovce (diabetes mellitus), metabolických porucháchchorobách srdce a při medikamentózní léčbě vysokého krevního tlaku. Tělesná zdatnost – pravidelně sportujte, upřednostňujte vytrvalostní sporty před posilovacími. Organismus zatěžujte postupně. Při onemocnění nebo při sportování ve věku nad 40 let se nejdříve obraťte na svého lékaře, který Vám poradí nejvhodnější druh sportu.

Krevní tlak není konstantní a jeho hodnota u zdravých lidí kolísá každým úderem srdce od 5 do 10 mmHg a v průběhu celého dne ještě víc (viz graf). U lidí s poruchami krevního tlaku jsou tyto rozdíly podstatně vyšší.

Jaké jsou normální hodnoty krevního tlaku?

Za normální hodnoty krevního tlaku se odborníky všeobecně považují hodnoty systolického krevního tlaku 120–130 a diastolického 80–85 mmHg. Za vysoký krevní tlak (hypertenzi) považujeme hodnoty systolického krevního tlaku nad 160 mmHg a diastolického tlaku nad 100 mmHg naměřené v klidu. Dlouhodobě může takovýto vysoký tlak ohrožovat vaše zdraví.

Je potřebné hlavně doplnit tekutiny a dále kontrolovat pitný režim.

Při měření krevního tlaku mají na naměřené hodnoty vliv i různé faktory – pohyby svalů, kašel, mluvení či sledování TV během měření tlaku, jako i psychické projevy – stres, napětí nebo i srdeční arytmie různého původu.

 
Hypertenze

Arteriální hypertenze svou vysokou prevalencí v dospělé populaci v průmyslově vyspělých zemích (20–50 %) představuje závažný zdravotní problém.

Prevalence hypertenze v ČR v dospělé populaci ve věku 25–64 let se pohybuje kolem 35 % se zřetelným nárůstem prevalence ve vyšších věkových skupinách. Spolu s kouřením, diabetem, dyslipidemií a obezitou (zejména abdominální), je i jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů cévních mozkových příhod (CMP), ischemické choroby srdeční (ICHS) a ischemické choroby tepen dolních končetin (ICHDK).

Za arteriální hypertenzi označujeme opakované zvýšení TK > 140/90 mm Hg naměřené minimálně při dvou různých návštěvách. Vedle této systolicko-diastolické hypertenze je nutno diagnostickou a léčebnou pozornost věnovat i tzv. izolované systolické hypertenzi, definované jako systolický TK > 140 mm Hg a současně diastolický TK < 90 mm Hg. Definice a klasifikace jednotlivých kategorií krevního tlaku je uvedena v tabulce I.

I v rozmezí normotenze jsou hodnoty TK dále stratifikovány na optimální, normální a vysoký normální krevní tlak (tabulka I).

Podle výše TK (tabulka I) při prvním měření (bez medikace) rozlišujeme hypertenzi 1. stupně (mírnou) s hodnotami TK 140–159/90–99 mm Hg, hypertenzi 2. stupně (středně závažnou) s TK 160–179/100–109 mm Hg a hypertenzi 3. stupně (závažnou) s hodnotami TK > 180/110 mm Hg. Za rezistentní označujeme typ hypertenze, kde se ani při vhodně volené kombinaci minimálně tří antihypertenziv obsahující diuretikum, nepodaří snížit TK pod 140/90 mm Hg.

Tabulka I

Definice a klasifikace jednotlivých kategorií krevního tlaku (v mm Hg)

Kategorie Systolický tlak Diastolický tlak
Optimální < 120 < 80
Normální 120–129 80–84
Vysoký normální 130–139 85–89
Hypertenze 1. stupně (mírná) 140–159 90–99
Hypertenze 2. stupně (středně závažná) 160–179 100–109
Hypertenze 3. stupně (závažná) > 180 > 110
Izolovaná systolická hypertenze >> 140 < 90

Pokud hodnoty systolického a diastolického tlaku téhož pacienta spadají do různých kategorií, je třeba při klasifikaci hypertenze zařadit pacienta do vyšší kategorie. Rovněž u systolické hypertenze lze stanovit různé stupně (1, 2 a 3), a to podle hodnot systolického tlaku ve výše uvedených stupních za předpokladu, že diastolický tlak je vždy nižší než 90 mm Hg.

Primární prevence arteriální hypertenze

V primární prevenci arteriální hypertenze se uplatňuje dosažení ideální tělesné hmotnosti, omezení přívodu energie a tuků, omezení nadměrného přívodu sodíku a alkoholu (> 30 g/den), zvýšení fyzické aerobní aktivity. Zároveň se snažíme ovlivnit i další rizikové faktory ICHS, například kouření.

Nefarmakologická léčba hypertenze

  • Zanechání kouření
  • Snížení tělesné hmotnosti u osob s nadváhou a obezitou
  • Dostatečná tělesná aktivita (30–45 min 3x–4x týdně)
  • Snížení nadměrné konzumace alkoholu (u mužů do 30 g/den, u žen do 20 g/den)
  • Omezení příjmu soli do 5–6 g/den
  • Zvýšení konzumace ovoce a zeleniny snížení celkového příjmu tuků, zejména nasycených
  • Omezení léků podporujících retenci sodíku a vody – nesteroidní antiflogistika, sympatomimetika, kortikoidy u citlivých žen, příp. steroidní antikoncepce

Zdroj: Doporučení diagnostických a léčebných postupů u arteriální hypertenze – verze 2007, Doporučení České společnosti pro hypertenzi

 

 

 

 

 

 

 

Kontakt

MONIKA E Č E R O V Á - DOTYK Tehovská 25
Praha 10
100 00
monika.ecerova@hotmail.com