Amalgám

25.04.2014 21:46

V letech 1840 až 1855 byl amalgám v USA zakázán. Pacienti byli před ním varováni, neboť působením rtuti docházelo k otravám, projevujícím se těmito symptomy: slabost nervů, poruchy soustředění, oslabení srdce a krevního oběhu, duševní  a nervové poruchy, jakož i poruchy zraku a sluchu. (Od té doby se vlastně nic nezměnilo).
V roce 1855 byl amalgám opět povolen.

Americká zubní společnost (ADA) organizovala propagaci tohoto dříve zakázaného materiálu.
Po řadě experimentů vytvořil dr. E. Townson slitinu velmi podobnou té dnešní. ADA tvrdila, že je amalgám hodnotnou výplní zubů a zprávy  o jeho údajném ohrožování zdraví pacientů jsou nepravdivé a nevědecké (stejně jako dnes). Ale kritici se dále snažili varovat před jedovatou rtutí.

Druhá amalgámová válka trvala od roku 1926 do roku 1945 a vedl ji skoro sám profesor dr. Alfred Stock. Vyučoval chemii na Institutu císaře Wilhelma v Berlíně a po 25 let práce v laboratoři byl vystaven účinku rtuti. Roku 1926 zveřejnil své osobní zkušenosti se rtutí, jež záporně ovlivnila velkou část jeho života. Popsal vědecké experimenty, potvrzující jeho nálezy, že amalgámové plomby vylučují rtuťové výpary. Jeho článek končí následujícími větami:

Zubní lékařství by mělo úplně upustit od používání amalgámu na plomby. Nelze pochybovat o tom, že mnohé symptomy jako únava, deprese, podrážděnost, závratě, oslabení paměti, záněty v ústech, průjmy, nechutenství a chronické katary vyvolává právě rtuť, vylučovaná v malém množství, ale trvale z amalgámu do těla.

V roce 1939 zveřejnil profesor Stock článek, obsahující další poznatky o amalgámu. Označil ho za nestálou slitinu, trvale vylučující rtuť v podobě odloučených částeček a plynných iontů. Následky tohoto jevu nazývá mikromerkurialismus a dělí ho do 3 skupin.

Mikromerkurialismus prvního stupně: způsobuje sníženou výkonnost, rostoucí vyčerpanost, nervózní podrážděnost.
Mikromerkurialismus druhého stupně: zduření nosní sliznice, rostoucí ztráta paměti, strach, ztráta sebedůvěry, podrážděnost a bolesti hlavy. Dále se mohou objevit záněty, potíže při dýchání, změny na sliznici, krvácení dásní, srdeční tíseň, třes, zrychlený puls a sklon k průjmům.
Mikromerkurialismus třetího stupně je charakterizován projevy, odpovídajícími běžné chronické otravě rtutí, jako např. slabost, nespavost, snížení duševní výkonnosti, deprese, křečovitý pláč, průjem, časté močení, mrazení a poruchy srdečního rytmu.

Veškeré výsledky zkoumání, vypracované profesorem Stockem, byly v podstatě potvrzeny i jinými vědci. Druhá sv.válka umlčela veškeré spory o amalgám. Po roce 1945 se začalo opět diskutovat. Do poloviny 80. let se spor na toto téma rozvinul ve studenou válku. Pak začala třetí světová válka, jež trvá dodnes.
Od roku 1986 je amalgám zakázán v zemích bývalého Sovětského svazu. V Japonsku platí pokladny amalgámové plomby hůř než z umělé hmoty; proto je nikdo nepoužívá. Švédsko stojí krátce před zákazem amalgámu, protože ho skupina odborníků prohlásila za z toxikologického hlediska nevhodný.
Rakouský ministr zdravotnictví chtěl do roku 2000 postupně přejít ve stupňovitém plánu na méně rizikové materiály – pak by se měla stát tato sporná směs zbytečnou.
Ve Spojených státech jsou dnes zubaři povinni pacienta následovně poučit: Teď vám dám amalgámovou plombu, obsahující rtuť.

Musíte vědět, že tento těžký kov je jedovatý. Přeje-li si ji pacient přesto a právě proto, že je nejlevnější, nechá si zubař od něj toto přání ze soudně lékařských důvodů podepsat.


Amalgám a jeho účinky


Těžké kovy v životním prostředí jsou daní naší moderní doby. Od doby industrializace se uvolňuje stále více těžkých kovů ze zemské kůry a ty nakonec přistávají na celé Zemi. Částečně ve vzduchu, částečně vodě a v potravinách. Postupem času se usazují v těle a dají se jen těžko vyloučit. Dnešní městský člověk je asi 500 až 1000krát silněji zatížen nežli člověk před dobou industrializace. I při „nepatrném“ zatížení přispívají jedovaté kovy k mnoha civilizačním nemocem.

Následující informace by chtěly dát krátký náhled speciálně na problematiku rtuti jako jednoho z těchto těžkých kovů. Opírají se o knihu od Dr. Muttera: „Amalgám – riziko pro lidstvo“ stejně jako o zveřejnění paní Dr. Schreiber: „Amalgám a jeho následky“.

Co je to amalgám?
Amalgám označuje slitinu kovů se rtutí (latinsky amalgama). Z poloviny se skládá ze rtuti, zbytek se dělí mezi stříbro, cín a měď. Všechny součásti patří k těžkým kovům. Amalgám je dnes největší zdroj zamoření rtutí. 80 až 90% obyvatel spolkových zemí Německa má průměrně až 12 zubních výplní z amalgámu. Každý rok se zde na výrobu 53 miliónů amalgámových plomb spotřebuje 20 tun rtuti. Po deseti letech se v plombách nachází už jen polovina původní rtuti. Tím se výplně zmenšují a vznikají okrajové trhliny, v nichž se usazují baktérie. Tak musí být staré výplně čas od času nahrazovány.

Jak se dostává rtuť do těla?
Uvolňování rtuti z amalgámu se děje díky žvýkání a skřípání zubů, horkým či kyselým jídlům a nápojům (kola, limonáda, kafe, ocet, kyselé ovoce atd.) a díky cukru a potravě obsahující cukr, který bakterie během 5 minut zpracují na kyselinu. Čištění zubů zubní pastou, která obsahuje fluorid a brusivo k tomu přispívá právě tak jako skutečnost, že v puse máme legované zlato a můstky obsahující kovy. Elektromagnetické záření obrazovek a mobilů k tomu také může přispívat, a také bychom neměli podceňovat kouření jako dávkovač kyselin. Znáte to jistě ze školy: kyseliny rozpouští kovy.

Rozšíření rtuti v těle

82% rtuti je přijímáno 
jako pára plícemi a ukládá se v nervové soustavě. 7 % se dostává s jídlem do těla, z toho je vstřebáno jen málo, zbytek se vyloučí stolicí.

 

Ionizovaná (elektricky vodivá) rtuť je přijímána od 10 do 15%. Dostává se do krve, plic, střeva a ledvin, přičemž ledviny často reagují alergicky až k selhání ledvin, pokud je zatížení vysoké. Těžké kovy patří k nejdůležitějším faktorům, které buňkám způsobují oxidační stres a spotřebovávají antioxydanty. Vysoká hodnota tuku v krvi a zvýšení cholesterolu může být rovněž způsobeno těžkými kovy. Kolem usazenin těžkých kovů se v těle tvoří místní nádory. Způsobují ostatně emocionální nestabilitu a nespokojenost. Z amalgámových plomb se průběžně uvolňuje rtuť jako pára, která se při nadechování  plícemi  dostává do krve nebo přímo přes čichové nervy do mozku. Ostatní části amalgámu se korozí rozpouštějí a dostávají se do střeva. Tam se vytváří díky střevním bakteriím jedovatý metyl rtuti, který se odtud dostává do ledvin, mozku a jater a většinou způsobuje  neurologické poruchy.

Proč rtuť škodí tělu?
Jedovatost rtuti je způsobena především díky jejímu sklonu vázat se na síru. Síra je součástí mnoha proteinů v těle, např. cystinu, cysteinu a methioninu.

Proteiny jsou zase hlavní části enzymů, které provádějí látkovou výměnu, produkují energii a hormony a likvidují nestravitelné zbytky potravy. Rtuť se váže na skupiny síry v enzymech a tím je blokuje. Kromě toho může tento těžký kov vytlačit  stopové prvky jako selen a zinek z jejich vazeb v enzymech, čímž tyto ztratí svou působnost. Vznikne tím nedostatek stopových prvků. Díky vazbě na proteiny buněčné membrány brzdí rtuť – ale též hliník, olovo a kadmium – transport vápníku, draslíku a sodíku do buněk, což omezuje jejich funkčnost. Ke vší bídě vytváří ještě v zesílené míře volné radikály, které mohou všem tkáním a orgánům způsobovat škody. Účastní se na vzniku nemocí autoimunitního systému, urychluje stárnutí, rakovinu, artritidu, nemoci oběhového systému a srdce atd.

Novým poznatkem je, že baktérie se za přítomnosti amalgámu stávají rezistentní proti rtuti  a současně také nereagují na různá antibiotika.

 
  
Rtuť poškozuje imunitní systém
Ve vnějším buněčném obalu se nacházejí mnohá bílkovinná spojení jako zprostředkovatelé informací nebo také jako poznávací známky pro imunitní systém. Rtuť se na ně může vázat a ničit jejich funkci, takže např.imunitní systém náhle považuje vlastní buňky za nepřátele a pokouší se je zničit. To může vést k nemocem autoimunitního systému. Těžký kov může navíc vniknout do imunitních buněk a může je zničit.

Poškozování nervových buněk
Rtuť se shromažduje na nervových buňkách. Usadí se na tubulinu (globulární protein) na místě zprostředkování povelů a překáží jeho schopnosti provádět transport. Následkem toho nerv nemůže správně přijímat výživné látky a posílat své příkazy dále, nakonec jej to může usmrtit. Rtuť je nadto schopna zničit myelinovou pochvu, která zahaluje nerv.

Další škody
Přišlo se na to, že rtuť brání v příjmu aminokyselin do mozku a vylučování zplodin metabolického procesu a jedů z něj a že vede k zmenšenému příjmu energie a též k propustným místům v kapilárních stěnách.

Lidé zatížení amalgámem přijímají ve zvýšené míře také jiné jedy z životního prostředí, protože tento těžký kov brání buňkám v tom, aby se izolovaly, a nechává těžké kovy, pesticidy a formaldehyd snadněji vnikat. Takto se mohou jedy hromadit 30 až 100krát více než u lidí bez amalgámu a jedovaté účinky se mohou potencovat až 2000krát.

Jedovatost rtuti
Otrava nositelů amalgámu probíhá chronicky. Rtuť je plíživý jed, o němž nikdo neví, kde se přesně usadí a kdy ukáže své účinky. Pokud vám zubař například odstraní plomby, musí je odstranit jako zvláštní odpad, aby se nezamořila voda (nositelé amalgámu jako zvláštní odpadní deponie?) Během kousání se z plomb uvolňuje 20 až 100, ojediněle dokonce až 700 mikrogramů rtuti. Předpis týkající se pitné vody dovoluje 1 mcg na litr vody. - Pokud by naše sliny byly pitnou vodou, nesměli bychom ji pít. Akumulační orgány játra, ledviny, plíce a mozek ukládají přijatou rtuť do svých buněk, kde zůstává doživotně a provozuje své zlořády.

Příklad: paní Dr. Schreiber informuje: „Zubaři. Ti mají nejvyšší přírůstek sebevražd a nejvyšší počet  neurologických a psychologických onemocnění. V jedné studii zaměřené na hypofýzu měli zubaři v průměru 4krát více rtuti v hypofýze (důležitá žláza regulující hormony) než ostatní populace a 40krát více než lidé bez amalgámových výplní. Lidé, kteří bydlí nad zubařskou ordinací nebo vedle ní, jsou zamořeni rtutí. Je možné ji s úspěchem vyvést z těla.“

Ukládání rtuti
Největší díl rtuti uložené v těle se nachází v mozku a nervových tkáních, ledvinách, nadledvinkách (chronická únava), plicích, játrech, štítné žláze (studené ruce a nohy), hypofýze, slinivce břišní, pohlavních orgánech a v tukové tkáni.
Podíly rtuti v mozku, ledvinách a žlázách zůstávají prokazatelné po léta, a to v závislosti na počtu plomb.
  

Důkaz rtuti
Laboratorními metodami se dá substance dokázat v krvi, stolici nebo ve vlasech. Ve vazivové tkáni se prokazuje pomocí biorezonance, elektroakupunktury podle Volla nebo pomocí kineziologického svalového testu. V buňkách se nedá zjistit žádnou metodou.

V našich měřeních také sledujeme stav - hladinu - těžkých kovů v organismu.

 

Nemoci
Podle Dr. Klinghardta je rtuť v mozku zodpovědná za nervová onemocnění jako je Alzheimerova choroba, roztroušená skleróza, amyotrofická laterální skleróza, Parkinsonova choroba, poruchy paměti, závratě, deprese, záchvaty vzteku, plachost, koktání, poruchy učení, porucha čtení (legasthenie), poruchy vidění a sluchu s tinitem.

Organické nemoci: každý neškodný či zhoubný nádor na játrech, ledvinách a kostním morku vykazuje vysoké hodnoty rtuti.

Vznik infekčních nemocí

V současné době se diskutuje o vzniku infekčních nemocí jako reakci těla na zamoření rtutí, jako pokus organismu osvobodit se od tohoto těžkého kovu. Mnoho původců infekcí vážou jedovaté těžké kovy a dělají je tak pro tělo neškodnými.

K tomu patří: houby candida, stafylokoky (původci zánětu mandlí, bronchitidy, zánětu vedlejších nosních dutin, zánětu močového měchýře a prostaty), streptokoky (původci angíny, spály, růže), tyčinkovité baktérie (legionella,  listerie, borelie), viry (např. herpes, varicella-zoster, HIV...) a jiní původci infekce. Mnoho těchto nemocí se po vyvedení těžkých kovů z těla zásadně zlepší.


Těhotenství
Pro dítě je často nebezpečné již vůbec přijít na svět. Maminky odevzdávají plodu nejen potřebné minerály, nýbrž i těžké kovy. Tak maminky odklidí např. 40 až 60 % svého zatížení rtutí přes placentu u svého prvorozeného dítěte. Později narozené děti potom obdrží méně, ale jen do té doby, než si matka nechá udělat nové plomby... Pokud má matka  6 až 10 výplní z amalgámu, pak dosahují koncentrace rtuti u prvorozeného dítěte v mozku hodnoty dospělého se 7 až 8 amalgámovými plombami. Dochází k zpomalenému růstu s malým přírůstkem a k opožděnému vývoji nejen nervového, ale i imunitního systému. Symptomy chronické otravy rtutí u dětí jsou poruchy učení, autismus, deprese, poruchy čtení, záněty střev, hyperaktivita, neurodermitis a jiné.

Terapie a péče o dítě
V těhotenství a v době kojení by měla matka brát 3krát denně jednu kapsli chlorelly a 30 mg zinku, které odchytí cirkulující  rtuť. Po porodu může zkušený terapeut provést u novorozence pročištění pomocí tinktury z medvědího česneku, řas chlorelly a malého množství tinktury z koriandru. K tomu kvalitní - ne běžně dostupnou -  omega-3 esenciální mastnou kyselinu pro látkovou výměnu v mozku a další vitální látky podle potřeb dítěte.
 

Prostředky k vyvedení z těla:
Řasy chlorella pyrenoidosa
Jsou životní formy s nejbohatším obsahem chlorofylu na Zemi se silně pročišťujícími účinky. Jejich buněčná stěna ze tří vrstev se skládá z nestravitelné celulózy a sporopoleninu.

Díky polysacharidům a metylcobalaminu (druh vitamínu B12) odvádí chlorella rtuť z tkáňové vazby do krevního řečiště a přes stěnu střeva do stolice, kde je pevně vázaná  na buněčnou stěnu řasy a je vyloučena.

Ve stolici nacházíme 20krát více rtuti než v moči (u 12 amalgámových výplní se objeví na příklad 50 mikrogramů rtuti na 1 kg stolice).

Chlorella a jiné řasy chelatizují (váží) těžké kovy jako arzén, olovo, měď, rtuť a uran. Mimo to na sebe váží díky kyselinám v řasách také radioaktivní substance a účinně je vylučují. Organické škodlivé látky jako PCB (polychlorované bifenyly), insekticidy, formaldehyd a jiné se váží právě tak a jsou vylučovány.

Schopnost detoxikace jater od alkoholu je díky řasám nápadně zvýšena, dodávají antioxidanty, minerály a enzymy, které tělo potřebuje k detoxikaci.

Chlorella se svým vysokým obsahem chlorofylu má ještě další kvality. Váže tělesné pachy, detoxikuje, reguluje činnost střev, umí brzdit růst nádoru, podporuje hojení ran, chytá volné radikály, zvyšuje výkon srdce, vyrovnává krevní tlak, mírní bolesti, působí proti anémii (vitamín B12) a podporuje střevní flóru. Růstový faktor chlorelly (CGF) zesiluje tělesné obranné síly a vyrovnává výkyvy cukru v krvi. Sušená substance řasy sestává ze 60 % bílkovin, 20 % uhlohydrátů, 11 % tuků (hlavně omega-3 esenciální mastné kyseliny) a 9 % vitálních látek (vitamíny, minerály, enzymy, chlorofyl, balastní látky...). Příjem 2,5 g denně kryje denní potřebu vitamínu B12 již z 300 %.
 

 

V mozku usazené těžké kovy může chlorella však mobilizovat jen málo.

Podle nejnovějších výzkumů je nezpracovaná prášková forma (např. jako kapsle) 2 až 5krát účinnější než lisované tablety (zřejmě protože část jedy vážících nepoškozených buněčných stěn je vyšší).

Česnek medvědí
V česneku medvědím a v menší 
míře také v česneku jsou obsaženy tzv. sulfhydrylové skupiny (vazby mezi sírou a vodíkem), které přijímají rtuť do krve a mohou ji vylučovat přes ledviny. Česnek medvědí má podobné účinky jako syntetický tvůrce chelátů DMPS. Nemobilizuje však tak velké množství těžkých kovů, proto odvod trvá déle, tím je ale šetrnější pro tělo a s menšími projevy detoxikace. Česnek medvědí se může brát ve vysoké dávce, až k čichové hranici. V předjaří se dá připravit čerstvý jako salát. (Roste na vlhkých lesních půdách.

Pozor: nezaměňovat s jedovatými listy konvalinek.

 

Čichová zkouška: česnek medvědí voní po česneku). S trochou olivového oleje se dá z česneku medvědího vyrobit pesto (čerstvé listy, nasekané, naložené v oleji), jinak se z něj dá připravit též tinktura. Česnek medvědíse může brát již před a po odstranění plomb.V kombinaci s chlorellou je detoxikace ještě silnější.

Česnek medvědí je 3 až 4krát účinnější než česnek, působí preventivně proti nemocem srdce a krevního oběhu, rakovině, posiluje zažívací funkce a můžeme ho nasadit proti parazitům a jiným původcům.

 

Česnek medvědí i chlorella mohou ale vyjmout rtuť pouze z tkáňových vazeb.

 


Koriandr
Jedině nať koriandru má podle dosavadních znalostí efektivní detoxikační účinky na rtuť z úložiště v buňkách a v nervové soustavě. Účinná je jedině čerstvá nať, která pochází z ekologického pěstování, aby dále nepašovala do těla jedy. Detoxikační substance je zřejmě lehce prchavá aromatická látka, která se rychle dostává do mozku a otevírá iontové kanálky v nervových buňkách. Rtuť, která je vázaná na buňky, může být nyní transportována ven za předpokladu, že tu je koncentrační spád, tzn., že tu je více rtuti uvnitř buněk nežli venku ve vazivové tkáni. To je také důvod, proč musí být nejprve uvolněna rtuť z vazivové tkáně pomocí chlorelly a česneku medvědího, dříve než se vytáhne z buněk. Důležité: jelikož koriandr v nejkratší době posune mnoho rtuti do vazivové tkáně, může dojít při předávkování k silným projevům otravy. Proto se musí při použití koriandru použít vždy současně chlorella a česnek medvědí. Potom může být mobilizovaný těžký kov „vyzvednut“ z vazivové tkáně a vyloučen. Koriandr nesmí být nikdy použit za existence amalgámových plomb, jelikož by tělo rtuť posunovalo sem a tam a tělo by pak vykazovalo silné symptomy otravy.

Více než polovina pacientů s nemocemi z amalgámu může s dostatečným příjmem koriandru začít až po půl až jednom roce po vyvedení rtuti pomocí česneku medvědího/chlorelly.

 

 

Shrnutí


Existují tedy účinné metody, které pomohou zvítězit nad nemocemi způsobenými amalgámem, při nichž se rtuť v prvním kroku vyváže z vazivové tkáně a v druhém kroku z buněk a nervů.


Nejdříve by měly být všechny amalgámové plomby odstraněny z ústní dutiny při dodržení ochranných opatření.

Bohužel je to zdlouhavá záležitost, velmi se ale vyplatí, protože pomůže získat znovu vaše zdraví a radost ze života. Dr. Mutter ve své knize zveřejnil mnoho povzbudivých úspěšných zpráv.

Vyvedení rtuti (amalgámu) z těla – Návody

Z nejrůznějších zdrojů jsme sestavili praktický program k vyvedení rtuti z těla.

Vyzkoušeli jsme, jak tyto metody a postupy připravit tak, abyste měli v ruce vodítko, jak si poradit s účinky a zatížením touto jedovatou látkou. K tomu, abychom se zbavili rtuti nastřádané v těle, existují různé postupy:

Přirozené samoléčící síly těla

Pokud je organismus dobře zásobený minerály a antioxidačními vitamíny – eventuelně posílený potravinovými doplňky – může v omezené míře vylučovat z vazivové tkáně dokonce i těžké kovy sám.

Pokud přijme potravou dostatek aminokyselin obsahujících síru (methionin a cystein v brokolici, růžičkové kapustě, špenátu, hrášku…) a aminokyseliny glycin a glutamin (v luštěninách, vejcích, slunečnicových semínkách, mléčných produktech, rybách, jehněčím mase, drůbeži…) může z toho za pomoci vitamínu B6 vytvořit svůj vlastní důležitý oxydant glutathion. To pomůže mezi jiným zmenšit jedovaté účinky těžkých kovů jako je olovo, kadmium a rtuť. Dostatečná přítomnost selenu, zinku a hořčíku umožní optimální působení glutathionu na detoxikaci.

(Tato data byla převzata z „Burgersteinovy příručky výživných látek“, nakladatelství Haug)

Detoxikační mechanismy, které jsou tělu vlastní, jsou úspěšné ale většinou jen u rtuti ve vazivové tkáni. Pokud je uložena v buňkách, zvláště v buňkách mozku a nervů, zůstává tam dalekosáhle doživotně uložena a může rozvíjet své jedovaté působení. Evoluce neměla zatím dostatek času, aby pro tyto moderní jedy vyvinula nějaký vlastní detoxikační mechanismus.

Detoxikace buněk – postup podle Dr. Muttera

Dr. Klinghardt nyní vyvinul metodu, jak se dá rtuť z buněk opět mobilizovat a tím se stát schopnou vyloučení. Následující návod je podán z knihy Dr. Muttera „Amalgám – riziko pro lidstvo“, nakladatelství fit pro život, ve zkrácené formě. Vyplatí se přečíst si tuto knihu a je doporučováno provádět tuto vylučovací terapii společně s nějakým v tomto oboru vyškoleným terapeutem, aby mohl kontrolovat úspěšnost a eventuálně aby zachytil detoxikační reakce.

Nejdříve je nutno vyjmout Vaše plomby

První krok detoxikace spočívá v tom, že si necháte odstranit veškeré amalgámové plomby z úst při  zabezpečení ochranných opatření a necháte si je nahradit materiály, které tělo snáší.

Je dobré nastoupit detoxikační proces ve chvíli přípravy k odejmutí amalgámových výplní a dále dle stavu živé kapky krve - určit postup a rychlost odstraňování těchto jedovatých plomb.

 

nabízíme - vyšetření a dále další  testy - včetně laboratorních - kde se prokáže jaké těžké kovy jsou v těle přítomny a v jakém množství   - info v poradně 


Během této doby se již může brát chlorella a česnek medvědí (čerstvý, jako tinktura nebo jako pesto), aby se uvolnila rtuť z vazivových tkání a mohla být transportována.

Dávkování námi doporučené chlorelly je taktéž spíše - lépe nadávkovat individuelně .

Všeobecně je známo toto :  Během této doby berete 2 až 4 g chlorelly denně dohromady s 30 až 50 kapkami tinktury česneku medvědího (nebo 3 až 6 lžic pesta z česneku medvědího), nejlépe rozdělené na 2 až 3 dávky k hlavním jídlům a s dostatečným množstvím vody. Česnek medvědí obsahuje vazby se sírou, které navážou rtuť do krve a mohou ji vyloučit přes ledviny.

*pozn: lidé kteří jsou však nepoučení o detoxik, projevech a možnostech reakcí těla - často “zdravé” reakce zamění za mylně domnívané symptomy .. atd.  Nechejte se provázet terapeutem - poraďte se :monika.ecerova@Hotmail.com

 

 


Spolupracujeme s ordinací - stomatolog.ordinace v Říčanech.

 
 

 

Kontakt

MONIKA E Č E R O V Á - DOTYK Tehovská 25
Praha 10
100 00
monika.ecerova@hotmail.com